marka bloguje

Jeden z nejznámějších odborníku na novomediální umění a digitální kulturu, Lev Manovich, je původem z Moskvy a již od roku 1981 žije v USA, kde je v současné době profesorem novomediálního umění a dějin na katedře Vizuálních umění na Univerzitě v Kalifornii, v San Diegu. Je autorem The language of New Media (2001), Tekstura: Russian Essays on Visual Culture (1993) a mnoha dalších publikovaných článků po celém světě.

Manovich se věnuje digitálním médiím jako umělec, počítačový animátor, designér a programátor. Vytvořil tak mnoho uměleckých projektů, které spojují všechny tyto prvky a zkoumají jejich průniky. Pět let spolu s Andrasem Kratkym (novomediální umělec a designér), muzikanty (např. DJ Spooky), architekty a dalšími odborníky na nová média, pracoval na projektu Soft Cinema. Tento projekt je založen na spojení kreativních možností softwaru, kina a architektury a reflektuje je. Autoři tedy zkoumají, jak mohou být rozvinuty nové reprezentační techniky tzv. soft(warového) kina, aby ukázaly nové dimenze naší současné doby, jako je její čas, růst mega-měst, "nová" Evropa a v neposlední řadě efekty informačních technologií na subjektivitu. Výsledkem je obsáhlý materiál zahrnující filmy, dynamické vizualizace, instalace vedené počítačem, architektonické náčrtky a plány, tištěné katalogy a DVD, které bylo vydáno a distribuováno nakladatelstvím The MIT Press v roce 2005.

Jaké jsou hlavní ideje projektu?

1. "Algoritmické kino:" Software používá scénář a systém pravidel přednastavených autory a kontroluje uspořádání obrazovky: počet oken a jejich obsah. Autoři tedy přenechávají kontrolu nad výtvorem jednotlivých sekvencí na softwaru.
2. "Makro-kino:" Estetika kina je založena na uživatelském systému oken různých forem a tvarů.
3. "Multimediální kino:" Soft kino zahrnuje: video, 2D animaci, pohyblivou grafiku, 3D scény, diagramy, mapy...atd.
4. "Databázové kino:" Mediální prvky jsou vybírány z obsáhlé databáze, která umožňuje vytvořit potenciálně nekonečný počet různých filmů či rozdílných verzí různých filmů. Databáze je vnímána jako nová forma reprezentace sama o sobě. Autoři pak zkoumají možnosti vizualizace těchto databází.

Jak Soft Cinema funguje?

Autoři vytvořili software, který generuje filmy, které běží bez zastavení aniž by kdy opakovaly stejnou scénu, prostředí či vyprávění. Jedná se o instalaci, složenou ze softwaru a velké mediální databáze, která obsahuje videoklipy, animace, hudbu a hlas, který čte příběhy. Tato databáze neustále roste, videa natočil Manovich při svých různých cestách. Hudbu pak složil a vytvořil spolu s DJ Spookym. Software vytváří na obrazovce různé layouty (mění se počet oken, jejich uspořádání i obsah), přidává k nim vyprávění tvořené hlasem a hudbu. Generuje tak krátké filmy.

Podívejte se na detailní vysvětlení projektu samotným autorem na:

http://www.softcinema.net/docum.htm#

Témata jednotlivých filmů jsou různá, základní je zde téma subjektivní sebe-reprezentace jedince v dnešní informační společnosti. Manovich, sám původem z Ruska, se zabývá i imigrantskou problematikou. Zajímá jej pojem identity a možnost vyjádření vlastní identity dnešní společnosti. Tímto se zabývá hlavně v edici Mission to earth. Proto by se jeho projekt dal bezesporu označit za vizuálně antropologickou analýzu.

více viz:

http://www.manovich.net/

www.softcinema.net